Možná, že už mladší generace ani nevědí, co by to cůdění mohlo vlastně být. Pro větší část populace je totiž užití vody běžnou záležitostí, že si ani neváží jak vzácná a pro člověka důležitá je. Není tomu tak dávno, kdy jsme chodili s kýblem až sto metrů ke studni pro vodu. Někde se dokonce točilo rumpálem, ale z velké části se již po válce budovaly pumpy založené na principu odsávaného vzduchu. Trubka a v ní ocelová tyč s těsněním, nad studnou odtoková trubka a páka, která umožňovala pohyb tyče uvnitř trubky. Úžasně jednoduché a geniální zařízení. Páka se stlačuje dolů a voda stoupá nahoru. Krásné výtvory kovolitců dnes už žádná firma nenabízí a pumpy končí ve šrotu. Jen sem tam někde je ponechávají jako ozdobu parku nebo zahrady.

U pumpy, většinou se neříkalo u studny, se scházeli chlapi, ale spíš většinou ženy se dvěma kýbly a debatovali, když napumpovali plné kýble vody. Často se chodilo k pumpě třeba jen pro hrnek vody, osvěžit ve vedrech studenou vodou, pokud nebyla studna vyschlá. Kýble s vodou stávaly v předsíni nebo v kuchyni a voda se z nich nabírala hrnkem nebo při větší potřebě se voda vylévala do hrnce rovnou z kýble. Voda na mytí se používala šetrně, spíše se využilo dešťové nebo i rozpuštěný sníh, protože voda ze sněhu nebývala špinavá!

Voda z pumpy bývala určena nejdříve pro vaření a pak teprve na mytí a praní. Nejvíc vody se spotřebovalo při významných životních akcích a také při mytí beček ve sklepích, případně při výrobě druháků. Lidé z okolních domků, kteří pro vodu chodili se skládali na zaplacení údržby pumpy. Stávalo se totiž, že tekla kalná voda, když bylo vody ve studni málo nebo i když jí bylo hodně. Studna se musela pak čistit. V dědině to sice profese nebyla, ale člověk, který se vyznal, měl dlouhý žebř. S tím přišel ke studni, odklopil poklop a spustil žebř do studny. Ta bývala někdy i deset metrů hluboká. Slezl po žebři a za ním spouštěl další chlap na provaze kýbl. Do toho ze dna studny vyhrabával bahno, nános a až bylo dno čisté, cůdění skončilo. Dělo se tak, když bylo ve studni málo vody nebo by se musela částečně vypumpovat, aby se usazeniny snadno odstranily.

Cůdění bylo pro kluky obzvláště tajemným obřadem. Co vlastně v té studni je a jak je hluboká, jestli v ní nejsou žáby a má-li dostatek přítoku. Studny měly svou vodu ze spodních vrstev, na jižní Moravě bohaté na minerály, protože vyvěraly z velké hloubky. V zimě bývalo vody celkem dostatek, i když studna také= někdy zamrzala a voda netekla, to pak některá hospodyně vzala hrnek s vařící vodou, nalila do trubky a zkoušela pumpovat. Při velkých mrazech to bávalo obtížné a vody nebývalo dostatek.

Nejvíce vody dávala studna na jaře a na podzim. Letní měsíce, kdy spotřeba narůstala, jednak pro častější mytí i pití, bývala studna prázdná. Chodilo se pro vodu brzo ráno, třeba už ve čtyři, kdy se předpokládalo, že za těch několik hodin do studny voda natekla. Pak stávaly fronty a rodiny poctivě čerpaly třeba jen jeden kýbl. 

Pro zahnání žízně existovalo jen málo možností, chlapi sice chodili pro pivo nebo popíjeli pivo v hospodě, ale doma se pila především voda. V zimě, pokud kýble stávaly na „gáňku“ nebo porůznu v předsíních a zamrzaly, bylo nutné hrnkem rozbít led a nabrat vodu. V létě se voda stavěla do chládku, aby chladnější osvěžila. Přidával se do ní ocet s cukrem a někdy se kupovaly šuměnky. Vedle čisté vody stařenky vařily sušené a bylinkový nebo někdy ruský čaj. Voda čaj a mléko byly nápoje pro děcka, i když i ty brzo začínaly s pitím vína. Limonády se pily výjimečně, nejspíš o svatbách nebo jiných významných událostech.

Jít pro vodu může být i ošidné, jak vypráví příhoda z doby ne dávno minulé. Když člověk založí vlastní rodinu, obyčejně už tak často se k vlastním rodičům nevrací a i Vánoce bývají svátkem, kdy se domů už nevrací. Ale i tak byly dny, kdy jsme babičku navštěvovali buď pár dnů před Štědrým  dnem nebo těsně po svátcích.  Životní styl měšťáků zaznamenává zcela jiný rytmus než člověka na dědině, navíc v majetku nebývá sklep, ale chata a mění se i styl pitného režimu. Obvyklé víno se mění na pivo v kombinaci se šampaňským nebo masově oblíbený fernet, v kombinacích to mohou být různí medvědi či zazdíváci či jiní prevíti. To člověk ve sklepě nechápe. Prostě to ke chlapskému pití na Moravském Slovácku nepatří.

Ony předvánoční či povánoční návštěvy mívaly také z tohoto pohledu i své zcela nesrozumitelné pozadí. Stávalo se, že jsem z naprosto neznámých důvodů opustil společnost a zmizel pro manželku do absolutního neznáma. Při jedné z návštěv jsem vzal kýble a šel babičce pro vodu. Studna pod ořechy byla jen asi sto metrů od domku a dva kýble při zvýšené spotřebě bylo donést pro babičku příliš. Navíc tentokrát byl krásný až pro jihomoravskou dědinu neobvyklý sněhový poprašek, zkrášlující krajinu a objekty v ní do kouzelné nálady. Nízko visící slunko nad horizontem už nestačilo teplem přetrumfnout začínající večerní mrazík, ale i tak vylákalo před bůdu nedaleko studny pár chlapů, co byli na obvyklé pochůzce za kontrolou stavu sklepu či stočením zbytku po odčerpání vánoční spotřeby. Nezbylo než napumpovat kýble vodou, podat ruku a popřát, jak se mezi přáteli sluší. Mezitím už se objevil pohárek a z koštéře crčela nádherná tekutina přátelství se skvělou chutí a hlavně s nesmírnou něhou vánočního času. Tož nám povyprávjaj, jak to ide v tem světě. Co ten či onen politik a jak tí Němci, esi je hodně co zinců a esi bude šecko dražší či esi budú ve volbách tí či oní.

U pohárku taková debat však nikdy dlouho nevydrží. Snad to mohl být onen náhderný západ slunce nad Hrabínkama, ale i možná onen bílý příkrov, kdo vytvořil příjemnou náladu, a starosti politiky přešly ke chvále vína. V dlani schované pohárky udržovaly příjemnou teplotu vína a jeho příjemnou vůni, navíc jakoby vyvolávaly ovzduší plné pohody. To nemohlo jinak dosáhnout svého vyvrcholení než v rázném ukončení debaty. Chuapi, nechme politiku politiků, pote zazpíváme chuapcovi břecuavsků. Od sklepů do Pustých zazněla táhlá melodická písnička o tom, jak mládenec oral pole a oteplila už ztemnělou krajinu. Nezůstali u jedné i pohárků bylo víc. Kýble přimrzaly k zemi a od domku se ozvalo volání, co je s tú vodů. Chuapče, snád si byu pro tů vodu až na Potforovsku, potřebujeme umyt náčení a chuapec sa potřebuje umyt. Stařenka nešetřila kritickými slovy, ale ani ta nemohla zkalit nijak onu zvláštní náladu večera a tu chvilku s chlapama za večera s pohárkem v ruce.

Ing. Milan Turek