www.youtube.com/watch?v=ZesHEs-yWUQ    

 Tak opět Pán Bůh a zdraví dovolily, abych mohl využít výhod, jež dává ZSSK důchodcům o prázdninách: téměř 100% slevy na jízdném po Slovensku. Tak jsem se rozhodl a nastaly první problémy ale i radostné „objevy“.

Znaje částečně poměry u bývalých ČSD; JLV zavčas, cca. V 11:00, jsem poprosil svou bývalou kolegyni nyní v Mezinárodní pokladně Liberec „židli tlačící“, aby mi zabookovala lůžko z Ústí na Labe do Košic, že přijde moje pečovatelka mi ho vyzvednout. Jenomže pí. “pečovatelka“ – jinak dobrovolnice to, se na mne z vysoka RAZ DVA TŘI! Ale to jsem se dozvěděl AŽ v 14:30! Mne přípoj na Excelsior odjíždí v 18:26; MP v Liberci zavřou v 17:40. Takže jak za starých časů své VZS v době Kubánské krize: poplachovým způsobem jsem se sbalil, a v 16:20 na MHD a nádraží vyrazil. Všichni mojí kolegové z www.vlaky.net víte, jak se těžko jednomu důchodci po Infarktu pohybuje o chodítku s baťohem na zádech a 3 taškami s proprietami + notebookem. Loni na našich narozeninách jste to mohli vidět. Ale to mne doprovázela moje – dnes již nebohá – 1. ASISTENTKA Jana. Co jste tam nebyli – podívejte se na fotky PŘÁTEL Z VLAKNETŮ jak jsme „ťapkali“ po B. Bystrici, Zvolenu až na vláček do Šahů a zpět.

Samozřejmě EXkolegyně se na mne TOTÁLNĚ VYKAŠLALA. To již tak bývá. Lůžkový lístek pro mne neměla navíc sehrála divadýlko pro kolemstojící cestující, že jí systém nepustí, že je NĚJAKÁ PORUCHA. Darmo jsem jí přesvědčoval, ať mi dá pouze jízdenku In 50 do žst. Čadca Grence. Po 20´ to vzdala. S omluvou mi dala jízdenku co jsem potřeboval tvrdíc, že ve vlaku mi průvodčí vydá „lůžko“ ale to já jsem pochopitelně dávno věděl. Ale řekla, že ve voze 374 má dole volno od 11 a celkem 5 míst dole!! A to jsem ocenil

Po příjezdu autobusu NAD do Jablonného v Podještědí jsem využil času do příjezdu rychlíku k návštěvě mini musea. Maličké – ale stojí za to! Až se budu vracet – přeruším si jízdu a NAVŠTÍVÍM tento skvost. Malý, ale HEZKÝ a N Á Š! Milovníci železnic si přijdou na své! To je nesporné!

Pár fotek co jsem stihl. Jsou u mne novinkou a navíc v časové tísni. Nebuďte přísní při posuzování.

   Po příjezdu do Ústí / Labem to dopadlo tak, jak jsem předpokládal. Soudruh průvodčí lůžkového vozu 374 WS se opravdu nezapřel. Po „odhundrání“, že něco bude muset udělat, že mám moc zavazadel odešel do své „kancelárie“ zjisti, zda vůbec mne může pustit dovnitř a kam mne uloží!! S nakládkou mi pomohl STEWARD JLV Praha jež ale jel Cheb – Zvolen!! Pomalu bych byl změnil cíl své cesty a byl nechal se v Žilině či Praze přepojit k jinému vlaku. Ale BB a Podhájská je v plánu až příští týden. Měl jsem to přehodit – „Kdybych to byl věděl – tak by jsem byl nechodil!“  Vzpomínáte, vy starší, na film Knoflíková válka?

Nakonec mne „ubytoval“ na lůžku 11!! Přesně jak před pár hodinami předpověděla pokladní Mezinárodní pokladny v Liberci. Že mne nechal o hůlce si tahat „werky“ z plošiny do přiděleného kupé ani nemluvím. To samé při vystupování Košicích. Nevylezl ze své „kancelárie“ dokud jsem nebyl na peróně i s věcmi. Strašně se divil, jak jsem si „štěbetal“ se stevardem WS ze sousedního, ale LEHÁTKOVÉHO vozu!!  => POUČENÍ: ½ hodiny před odjezdem ze startovací žst. Již NELZE koupit doklad!! Ani v době Internetu! Lůžkové vozy jsou ještě v dobách Monarchie.

      Jak já vzpomínal na jiného- z minulé jízdy do Humenného a Prešova, když jsem si prubnul, co mi nemoc dovolí stran cestování. Byl to: Pán stevard Wagon-u Slovakia co mi poopravil moje mínění o slovenských průvodčích lůžkových vozů. Plně se vyrovnal přístupem ke mne, jako k postiženému „cestovateli“ s chodítkem a spoustou tašek. - Nejenom v Praze, kde mne naložil, uložil jak miminko – stevardům JLV. 

      Číslo:0372 jasně mluví – byť jsem jméno zapomněl a poznámku ztratil. Dokonce v Košicích, kde jsem přerušil jízdu mě za pomocí jedné spolucestující (sestřičky z Prahy jedoucí domů) snesl chodítko a věci až dolu do průchodu; jelikož jsme přijeli mimořádně na 3. Peron!!

    Anebo: PREŠOV: údržbář žst. – Ján Čech ani 5´´ nečekal, když mne viděl s chodítkem a taškami: „počkejte, já vám zapnu plošinu“ zazněl srdčitou Slovenčinou libý hlas tohoto bývalého příslušníka PS!  Netušili jsme, sloužíce vlasti posádkami vedle sebe: jeden v Plané coby PS MV – druhý v Hazlově jako příslušník REB spoj vojska ČSLA, že za pár desetiletí se potkáme a zrovna v Prešově.

Nejenom, že mne svezl i se zavazadly a chodítkem plošinou; ale (jak za mlada) dokonale mne s místem zorientoval co do Wi-Fi, dokonale mne seznámil s žst. Tak jsem si mohl odvést i poslední litr moji milované žinčice, jež tam nabízeli. Nakonec mne vyvezl OPĚT na perón a: rozloučili jsme se.

Nebo: Bohu známí pí. průvodčí, posunovač a výpravčí v Prešově; výpravčí v Košicích a Humenném vytvořili mne příznivé klímá, jež mi ani onen „soudruh z kancelárie“ nedokázal narušit. Proto opět jsem vyrazil na můj milovaný VÝCHOD NAŠI dnes – žel - již BÝVALÉ SPOLEČNÉ VLASTI, ale furt své Otčiny.

     Tak jsem vyrazil k dovyužití „své“ slevy téměř 100% co poskytují důchodcům ZSSK. Kam jinam: než přes Humenné do mého milovaného STAKČÍNA.

     Excelsior mne dovezl na košické 2. nástupiště. Zbylo mne několik minut ke sledování ducha železnice – cvrkot panující na této těžce zkoušené žst. Než mi přistavili pro mne novinku: osobní klimatizovanou vlakovou soupravu jezdící jako Rex na Humenné.

      Pak – no, co Vám budu povídat! Jízda jedna báseň! V Liberci se pomalu čerti ženili a tady PÁNSKÁ JÍZDA V KLIMATIZOVANÉM OSOBNÍM VLAKU! Rex ABOV mé vezl 97 km po ose: Košice – Trebišov – Bánovce/Ondavou – Michalovce – Strážské – Humenné. Celých 92´ jsem mohl sledovat překrásnou krajinu a „širokorozchodnou“ oddělující Zemplín od ostatního světa, od Slovenska. Bohužel nejsem tak zdatní ve focení jak mojí přátelé z www.vlaky.net  Zbyněk, Igi, Karel f, Pio, a velký šéf Majo & mnozí další. Přesto alespoň několik: 

Moje první cesta: na halušky! Jako minule, loni i předloni. Kam?

Bohužel, kvalita utrpěla, zato jsem dostal „Turka“ za0,10 € k nim!! Počeštili se … žel. Obdobně i v Centre, kde jsem obdržel, že prý rychlík Polom nevozí „lůžkáč“ z Bratislavy. Nevěřím – prověřím.
       Po cca 47 minutách jízdy mne „motorka“ jak se tomu u nás na Gemeri říká, dovezl do CÍLE 1. DNE mojí srpnové anabase: žst. STAKČÍN a pak taxíkem za 5 € i s věcmi na můj dočasný asyl na Ubytovnu OU Stakčín. Zde se mě, po telefonním kontaktu, již ujmula přispěchavší pí. recepční.

Jak rááád jsem se vysprchoval a natáhl své znavené tělo na parádní lůžko! Že jsem spal, jak nemluvně není asi pochyb.
Tak skončil den PRVNÍ, a mohu si zpívat známý pochod: Putujeme po Slovensku: “Putujeme po Slovensku – daleko od domova. Putujeme po Slovensku – domovem je příroda. Krásna ach, krásna je naše rodná zem …. „ atd. Vždyť ho všichni znáte. Jen jsme nějak „pozapomněli“.  ŽEL!
 

Dědek.

Psáno pro www.vlaky.net.

Pavel Ján Buvala